Je zřejmé, že na úspěch M1 mělo vliv několik faktorů, ale klíčový byl dlouhodobý přístup společnosti Apple. Pokud by v těch vzdálených dobách nezačala vyvíjet procesory svým vlastním způsobem, ale spoléhala by se na dodavatele, nemohla by přinutit své konkurenty k navýšení výkonu, natož aby nabídla spotřebitelům nejlepší řešení na trhu. Výsledkem toho byla nadřazenost společnosti Apple nejen na trhu smartphonů, ale také na trhu počítačů, kde je nepravděpodobné, že by ho někdo v příštích letech dokázal překonat.
- Štítky blogu
- Apple
- Mac
- iPhone
- MacBook
- iOS
- návod
- macOS
- MacOS
- triky
- MacBook Pro
- tipy
- macos
- iPad
- macbook
- iOS13
- apple
- Kuo
- smartphone
- iphone
- mac
- MacBook Air
- USB-C
- laptop
- iOS 16
- Silicon
- AirPods
- iPhone 11
- produkty
- iPhone 11 PRO
- upgrade
- PC
- iPhone 9
- Windows
- předpověď
- navod
- Apple Silicon
- iPhone8
- tip
- Keynote
- M1
- Touch ID
- news
- Monterey
- Apple Arcade
- Touch Bar
- aplikace
- Tim Cook
- Macbook
- Mac PRO



Inženýr společnosti Apple vysvětluje, proč je M1 tak cool
Procesor M1, který společnost Apple vydala koncem loňského roku v nových počítačích Mac, je nejvýkonnějším a energeticky nejúčinnějším procesorem ve své třídě. Zprávy o tom způsobily překvapení nejen mezi uživateli, ale samozřejmě i klíčovými hráči na trhu desktopových procesorů. Přesto je těžké nějak jasně reagovat, když téměř mobilní čip M1 obchází dokonce i Intel Core i7, pokud jde o výpočetní výkon, blížící se i9. Ale tento úspěch nebyl náhodný.
Podle bývalého inženýra Apple Shack Rona, který se podílel na vývoji procesorů řady A, si společnost začala dláždit cestu k M1 před více než 10 lety a přijala vlastní metodiku pro vývoj čipových sad. Už tehdy se předpokládalo použití vlastní architektury sady příkazů (ISA). Společnost Apple uzavřela smlouvu s ARM, která ještě nedokončila svůj základní design a ve skutečnosti nezačala licencovat ARM64. V té době málokdo přemýšlel o 64bitové architektuře a Apple ji již úspěšně používal ve svých mobilních zařízeních.
Vydáním prvního 64bitového procesoru v roce 2013 (Apple A7, který byl srdcem iPhonu 5s), Apple překvapil společnosti Samsung a Qualcomm, přičemž oba vyráběli pouze 32bitová řešení. Ano, Snapdragon 410, první 64bitový procesor společnosti Qualcomm, vyšel brzy, ale byl to základní kámen, který uživatelům neměl co nabídnout. Skutečná bitva začala až o rok později, a dokonce i poté, co byl Qualcomm donucen dělat všechno ve spěchu, nemohl dosáhnout stejné úrovně jako Apple, což rok od roku umožňovalo jen zvětšit výslednou mezeru.
Navzdory skutečnosti, že se společnosti Qualcomm i Samsung pokoušely vyrovnat rozdíl různými způsoby, použití metody OoO (Out-of-Order) společnosti Apple jim neumožnilo vyrovnat se s úrovní výpočetního výkonu, a to navzdory několikanásobně odlišnému počtu jader a taktovací frekvenci. Tato technika je navržena k oddělení příkazů front-end od back-endu. Zjednodušeně řečeno, úkoly, které musel procesor provádět, byly prováděny paralelně, nikoli postupně, čímž se zkrátil čas strávený nad nimi.
Tzv. "superskalita" hrála důležitou roli při zdokonalování procesorů Apple, což mu umožnilo systematicky zvyšovat počet jader a tranzistorů. Počínaje dvěma jádry v procesoru A7 skončil Apple se šesti procesory a osmi grafickými jádry v A14 Bionic. Počet tranzistorů v M1 se stal rekordním a dosáhl 16 miliard kusů. To je důležitý ukazatel, kterého se společnosti Apple ani nikomu jinému dosud nepodařilo dosáhnout. Alespoň pokud jde o komerčně úspěšná řešení.